Bylo 11. dubna

Bylo 11. dubna, když se na rohu ulice,
poblíž červené otlučené telefonní budky,
objevil muž s černými brýlemi a fousy pod spondím rtem,
po boku útlé dívky v červených šatech,

***

V uličkách tichých jak vesnická noc,
hrubá dlažba, promoklé zdi,
vinná réva stočená do spirál,
a já jsem tě držel v náručí,

studený vítr od moře,
s kapičkami soli a rybinou,
temný stín ploužící se,
a já jsem tě líbal v náručí,

chcíplé kotě na plotě,
havrani černí bez křídel,
komáří sosáky v krvi smáčené,
a já jsem hladil po tváři,

bicykly s píchlými koly,
z červených oken se line vzdech,
ze země vyrvané kanály,
a já ti vískal ve vlasech,

***

Bylo 11. dubna, když se neznámý muž s brýlemi,
probudil v červené oprýskané telefonní budce,
s dívkou svlečenou z červených šatů ve svém klíně,
Bylo 11. dubna a on tušil, že teď je něco jinak...