Chtěla bych slyšet řev motýla...

Jsem
podlahou, po který chodíš v botách
Ty hudebník, co si nelibuje v notách
Jsem
sobotou co nemá ráda pátky
Ty budoucnost a já se dívám zpátky.
Jsi
světlem, které září v noci
a já tvým lékem na nemoci,
šeptá osamělé srdce bez pomoci
Ty
jdeš a já za tebou běžím
strach lže a já mu věřím,
štěstí klepe a já se bojím ke dveřím
Jsem
motýl, kterýmu si křídla osahal
a teď padám zase dolů.
Ona nikdy neuvěří,
že sis jenom hrál.
Pojď, budem padat spolu
jako ptáci, kterým otrhali peří.
Jsme tak jiní..
Já jsem jen NIC, ale ty jsi víc.