Krok do neznáma

Po ztracené cestě kráčím,
tunelem temným procházím.
Občas nebe zahlédnout stačím,
když pod světlem přecházím.

Však okamžiky krátké to jsou.
Na stěnách kolem mě vidím znaky,
co tajemství záhadné nesou.
Tajemství, co chtěla bych znát taky.

Přede mnou se zjeví dveře stinné,
které už velmi dobře znám.
Však v něčem jsou i jiné.
Strach otevřít je mám.

Krok do neznáma dělám.
Světlo či temnota čeká mě?
Správnou cestu hledám.
Snad srdce mě zase nezklame.

Tak pootevřu dveře záhadné
a paprsky světla spočinou na mé tváři.
Z mysli se ztratí pocity neblahé
a temnota jež štěstí mi maří.

Nevím jestli dveřmi pokračovat dál.
To světlo láká mě.
Mám přes oči přehodit šál?
Nebo zase zavřít je?

Nakonec váhavým krokem jdu vpřed.
Někdo mi dlaň do dlaně vložil.
Chci s ním objevit nový svět.
Snad smutek můj navždy dožil.