Rozchod

Úzkost v srdci mám,
ruce se mi klepou,
když je člověk sám,
slova se mi pletou.

Přitom jsi blízko,
jen pár metrů,
slunce je nízko,
proč,proč balíme
se do svetru.

Pár slov jsi řekl,
a zůstal jsi stát,
můj mozek se lekl,
a začal si se mnou hrát.

Ty slova zněly takto,
promiň,mám jinou,
a já měla za to,
že chceš býti se mnou.

Chci ti ruku vzít,
a jít o kus dál,
teď můžu jenom říct,
proč sis mě bral.

Slzy se z očí lynou,
ústa mám zavřená,
vteřiny rychle plynou,
stojím tu jak opařená.

Zeptal ses na jedno,
můžem být kamarádi,
jenže mně už je to jedno,
vždyť měly jsme se tak rádi.

Nevím co říct,
už se na slovo nezmůžu,
chci tě zpátky mít,
jak si teď pomůžu.

Jediné co mě napadá,
říkám ti běž pryč,
měla jse tě tak ráda,
život a láska je kýč.

Tak se s tebou loučím,
srdce mám zlomené,
Bůhví,kde skončím,
oči jsou vybrečené.