Jak moc mě to bolí, čtenáři

Čti…
Jen ponoř se do vln mých zčernalých stránek,
kdež v slzách Ti prozradím tajemství světa;
ať v ulici hříšných her bez radovánek
vábí tě lilie motýlokvětá

Čti!
Jen nech Lásku zemřít za jiného boje,
já vrhnu Tě v lůno mnohem krásnějších dam,
a pro Tebe z hedvábí upletu své oje!;
jimi Tě pohladím, však až zůstaneš sám!

Čti…
Jen obracej listy sladkou vůní Tvou zmámené,
a lačně se přitiskni k lechtivým veršům,
já těším se na rty Tvé vzrušením lapené;
s výdechem Múz vracím fádnost (svou) nebesům

Čti!
Jsem Biblí všech za nocí křičených neřestí,
Jsem paní Tvých smutků a slzavých rán,
(jenom) mě miluješ v záchvatu neštěstí,
sic miluj i v radosti ječících vran!

Čti!
A zapomeň na touhu všech dívčích srdéček,
a zapomeň, jak v mrazu chtějí Tě obejmout,
jen já umím zkrotit řev škrtaných přesmyček,
…
i Tebe já zkrotím (svou) bolestí příšernou