Sluneční Hrob
Sluneční Hrob
Už nemůže být nic vykonáno.
Není koho zachránit.
Poslední spojení rozebráno.
Bez kontroly se řítím do Slunce,
ač tolik světla, tma se do mysli vkrádá.
Končí pozemský život, bez šance,
ta žhavá koule si mě žádá.
Ve svém plášti po vrstvách,
smývám kůži ze všech hříchů
pekelnými plameny, kam jdu spát,
abych neurazil svoji pýchu.
Pohltí mě Slunce, nemusíš žárlit.
Musím prohrát, přesto chci hrát.
Představ si, jak moc pak budu zářit
a jak moc tě pak budu hřát.
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
"Chci sluncem být a ne planetou,
až se k nám právo vrátí..."
Pjejejekné!!!
19.05.2008 18:01:00 | Hannazka
dneska jsem si to přečetla znova a vidím to jinak,vidím to krásně,moc pěkně napsané.
03.04.2008 18:59:00 | takova
Já to asi cítím nějak jinak,
leká mne to záření,,
myslím,že Bíša je na tom stejně.
05.03.2008 22:31:00 | takova
Hezké vyznání.Budeš vším i sluncem,abys ji mohl hřát a tak lásku dokázat.
05.03.2008 22:15:00 | s.e.n
mam alergii na slunce.... takže se ho bojím...
v tvém podání... je mi příjemné..
25.02.2008 09:12:00 | excited
Krasne a smutne, verim ze sedy mracek odpluje a zase se rozzari slunko, ano zivot nas stale zkousi jak jsme silni aby nas prave ripravil jednou i na tu smrt.
11.02.2008 19:45:00 | carodejka
Sluncem pohlcen pro věčnost...
být jen nepatrným světlem v pomíjivosti...
ptej se, co žádá ten, komu chceš být světlem
***
Jiří s.
06.02.2008 21:31:00 | j.c.