Dospělost

Měníme se, vzdalujeme se,
jsem jiná jenom já?
Kam jsi mi zmizela představo náctiletých?
Bezstarostné hraní se životem se nám vytratilo mezi prsty.
Vláčí nás poplašené spřežení odpovědnosti a ohledů.
Vybledla vzpomínka na bláznivé štěstí,
zůstala relativně příjemná současnost.
Můžeme se vrátit nebo hledáš svou ztracenou představu?
Každodennost je vrahem našich duší,
a příliš svědomití se v ní samotní ztratí.
Myslíš, že jsi to ustál, že jsi stejný?

Možná máš víc síly odolat nárazu,
možná méně svědomitosti plnit úkoly,
možná více fantazie v každodennosti,
možná více odvahy bouřit se,
ale jen sobectví zůstává stejné.
Kdepak jsi?
Ušlapal jsi mne, nechal jsi mne samotnou
nebo co hledáš mají jen náctiletí?