Bolest

V duši věčný boj.
V srdci stálý nepokoj.
Hodně se náhle změnilo.
A mě to málem zabilo.
Láska byla život můj.
Však tys řekl jí krutě stůj.
Slzný závoj na tváři mám.
Vím, že i beze mne nebudeš sám.
V hlavě mám otázky.
Proč láska je jak provázky?
Proč má víra žila v tobě?
A teď bych se raději viděla v hrobě.
Proč nechal si mě milovat?
A já teď v slzách sama musím stát.
Proč hlas tvůj byl tak vábivý?
A v mém srdci nechal dotek oddaný.
Tvá slova byla mou vodou živou.
Tvé věty byly krví, jež proudila mi žilou.
Neumím se lásky vzdát.
Ale zároveň nemám sílu bojovat.
Milovat tě nepřestávám.
Svému srdci stále lhávám.
Nalhávám si, že ještě máme šanci.
Že z nás stanou se opět milenci.
A v lásce budeme velcí spiklenci.
Měla bych si dát pěstí.
Vždyť si nalhávám nesplnitelné štěstí.
Ach jo, smířit se s tvým odchodem.
Nemohu, smutně bloudím podchodem.
Koukám na stříbrnou lunu.
A můj život padá ke dnu ...