Slavičí píseň

Krásná je noc,
když růži slavík zpívá,
v svých trylcích sametu,
když z lásky se vyznává.

Tak krátká je noc,
kdy zdá se sen křehký
s nádechem purpuru
na lících něžných.

Hebký jak peříčko slavíka,
jak labutí šíje v letu uhranul
dotek maličký,
když prstů tanec po zádech přeběhnul.

Ten pohyb mírný, vonný mámivě,
co v kůži cejch věčný mi vpálil,
růží ohnivou se stal,
pro niž slavík na trn své srdce posadil.

S posledním tónem toho ptačího hrdla
krev slzy stéká na polštář.
Krev touhy, když štěstí jsem poznala,
řine se v perlách na oltář.