Kejklíři

Zahrajte kejklíři na loutnu života,
a trubky ať zní, ať troubí zas,
láska jak strhaná, zbloudilá sirota
klopýtá po cestě, samotě napospas.

Zahrajte kejklíři na struny z mosazi,
veďte ji cestou zpět mezi nás,
a za každý kámen, který nohy jí podrazí
přidejte tón, ať jde se jí snáz.

Zůstaňte kejklíři, zůstaňte hrát,
vaše tóny jsou její i naší nadějí,
že se už na cestách nebudeme bát,
že přestaneme bloudit, když zaznějí.

Jen na malou chvíli zavři oči,
teď, teď už je musíš slyšet znít,
nadechneš se a hlas tak trochu poposkočí,
a to je ten důvod, proč dál žít.