Málo jsem prosila...

Slzami zalité moje oči,
třese se mi hlas.
Hlava šíleně se točí,
zastavit, vrátit nebo posunout čas?

Nedaří se dýchat,
na hrudi tíha nekonečná.
Osudovými kartami míchat,
myšlenka hodně nebezpečná.

Žaludek svírá mi ledová ruka,
křičela bych, avšak hlasivky selhávají.
Do srdce vetřou se bolavá muka,
na pospas prázdnotě mě nechávají.

Klepou se mi kolena,
na nohou se neudržím.
Královna bláznů-tou jsem já zvolena,
přes velké snahy slzy nezadržím.

Láska....?

Padání do propasti...
Ztracené naděje...
Bol, co mě neopustí...
Vteřina, kdy se mi vysměje...
A ty moje slzy slané...
Kolena třesoucí se víc a víc...
Sliby žádné...ani plané...
V srdci prázdno, vůbec nic...
A ten můj žaludek bolavý...
Slova, co mají ostří nože...
Domeček z karet, co nikdo nezpraví...
Málo jsem Tě prosila Bože...