Zpověď milenky

Vzpomínám, jak voněly tvé myšlenky,
když díval jsi se na hodinky…
… jak sladil jsi si černý čaj…
…voněly rudé brzké odchody…
…tvé myšlenky nezkrotila jsem.

Myslím na sny ztracené v polích,
když létaly mé řasy radostí…
…sny, jenž utekly mezi prsty…
…ztracené děti, které mohly být i naše…
…v polích, kde rostly růže s bodláčím.

Vybavuji si noční kroky z postele,
když utíkal jsi před realitou…
…noční hlasy, které volaly tě domů…
…kroky, jenž braly mi tě…
… z postele hříšné.

Otáčím se za dopisy na rozloučenou,
které jsi ještě nikdy neuskutečnil…
…za dopisy v průhledné obálce a bez známky…
…na politém papíře černým čajem…
…s rozloučením nedokončeným.

Ohlížím se směrem našeho citu,
kudy běžel a kam nedoběhl…
…směrem odkud přišla žena…
…našeho dokončeného rozloučení…
…citu, jenž běžel a doběhl.

Vidím někdy duši neznámého muže,
sedícího před posmrtným soudem v kravatě…
…někdy, když cítím slano na tváři…
…duši, jenž zná každá milenka…
…neznámého, jehož tvář nesmažu
…muže lehávajícího vedle mě.