Pravá láska ...

Kolikrát za život člověk může opravdu milovat?

Někdo nemá ani to štěstí poznat pravou lásku,
nemá šanci kvůli někomu dát své srdce v sázku.

Já to štěstí teď poprvé zažila,
celou duší jediné osobě věřila.

S láskou jsem dostala křídla andělská,
nepřipouštěla si, že mě srazí moc ďábelská.

Dýchala a žila jsem za nás oba,
protože v tobě dřímala ještě dávná zloba.

Budovala jsem pohádkově krásný svět,
ale jen hlupák staví, tam kde není lásky květ.

Teď jsem doopravdy poznala tvá první slova,
když nemám zájem, neozvu se, aby neotravovala.

A tak sedím a čekám, jestli tě třeba napadne
poslat poselství do mého smutného dne.

Brzy jsi poznal, že tě miluji a žiji pro tebe,
brzy jsem podlehla a vzal si mne do nebe.

Jsem v tom sama tak strašně zamotaná,
jako malá muška v pavoučí síti polapená.

Jen jednou můžeme opravdu milovat,
pak už ty ostatní jde jen mít rád.

Já miluji zrovna tebe a je na to špatná doba,
vztah tě ničí a trpíme tím potom oba.

Nikdy ti mé srdce nepřestane věřit,
ty se jen bojíš s rozchodem svěřit.

Nikdy si nepřečteš tato slova,
nikdy nepochopíš, proč se tak chovám.

Jediné čím si mohu být bezpečně jistá
- pro mě nikdy nebudeš mít v srdci dostatek místa.

A to čím si můžeš být bezpečně jistý ty?
Jsi má pravá láska a celý život chci líbat jen tvé rty!