Beznaděj a život

V bludišti bloudím,
několik dní se soužím,
vidím jen prázdné cesty bez života,
cítím, že už mě tu nic nečeká.

Moje cesta života už nemá pilota,
odporoučím se brzy ze světa,
do záhuby mě pohodila,
její jedno jsem-li smetí nebo zlatá cihla.

Nechci už dále hluboké rány utržit,
musím běžet, musím jít,
bojím se sebe, bojím se tebe,
proč na mě ty koukáš zrůdná beznaděje?

Nezničila jsi mi můj malý život dost,
nechceš mě ani pustit na milost,
samotný Bůh by o mě rozhodl,
a já v klidu do rakve ulehl.

Nechci dál krvácet,
nechci dál burácet,
nechci být s tebou,
a nechci být vědmou,
chci jen žít!

Prosím tě musíš mi to dovolit!
Jinak uvadnu jak voňavý květ,
který nedostal šanci ovonět celý svět.

Prosím zachraň mě anděly,
Prosím tě doruč mou zprávu Bohovi!
Mám sílu žít!