Po sedmi letech jsem sem zase zabloudil a zhrozil se své krubky v prvním komentu ze 13.2.2008. Má samozřejmě být my budem...
22.02.2015 17:11:20 | Kozoroh 1
Tak jsem sem zase zabloudil! Píšeš to tak hezky a přitom neadresně, že každý kdo si to přeje, si to může vztáhnout na sebe a chvilku se opájet pocitem štěstí! A pak se vrátí do reality a pozná, že to byly jenom jeho abstraktní představy, pouhé mámení smyslů, ale už ho u srdce hřeje myšlenka, že jsou ještě na světě ženy, které se dokáží takhle vyjádřit a dokonce ve verších, a že třeba bude mít štěstí a také jednu takovou
potká...Víš, připomínáš mi zpěvačku, která zpívá něžnou píseň o lásce a každý muž z publika si myslí, že se přitom díváš jen na něj a zpíváš jen pro něj, i když Ty se vlastně soustředíš jen na obsah té písně a doprovodná gesta, prožíváš to celým srdcem a z publika moc nevnímáš! Takhle to za války dělaly zpěvačky, které zpívali vojákům na frontě...
15.02.2008 13:52:00 | Kozoroh 1
Buď polární září,
co tajemně se tváří,
nahraď moji auru,
/místo věnce z lauru
já jí nosívám!/...
Verše Tvé rád mám,
/Tvou něžnou duši tají!/,
když hvězdy rozkvétají
na louce Mléčné dráhy,
já pookřeji záhy,
když verše Tvé číst smím
a tiše závidím...
Buď vším, co je Ti milo,
Ty malá něžná vílo,
dál piš nám pro radost,
mi nebudem mít dost!
Zase jsem sem po čase zabloudil, hledaje rozptýlení svých chmur! A nebyl jsem zklamán...
Čím to, že na Tvých stránkách je tak útulno a milo, a že Ti člověk věří každou metafóru? A že pouhé setkání s Tvou múzou budí i tu moji? Asi jsi opravdu dobrý človíček, na nic si nehraješ a dáváš do svých dílek i kousek svého upřímného srdce! Rád se sem budu vracet, až mi zas bude smutno..Přeji Ti hodně štěstí a inspirace! Kéž je tu co nejvíce takových lidiček!;o)
13.02.2008 15:46:00 | Kozoroh 1
umírám touhou..
stát se vším..
co je psáno..
ulehnout..
plout..
a křídla něhy..
svléknout si až ráno...
12.02.2008 22:28:00 | Bean