Muzikantský ruce

neopotřebovala jsem svůj svět
ještě pořád
voní po skořici

uvěznila jsem tě za čárové kódy
všeho druhu

je výprodej
zbytečných her na milence

přesto padáš mi pořád do očí
/maluju se teď víc/
to proto...
...abych měla vždycky nějákou masku
o kterou můžu přijít
tolik to nebolí

je v tom strach a taky špetka hrdosti

zvedla jsem telefon
ale nebyl jsi tam a já musela poslouchat
TICHO

oblékla jsem se do červených šatů
zavázala je za krkem a ohrnula lem
ale pořád mi scházíš
/není nikdo kdo by mi je svlékl
stejně jako ty/

rouhám se
/už jen ta rudá dráždí Boha/
nevidí to rád
zkazila jsem mu všechny vize o ráji

nemám jablka ráda...
ale nebe není holubník

vídávám vaše trajektorie rovnoběžně s vesmírem
jsou trochu ochuzené
o volný pád
pořád jen létáte a modlíte se
ke světlu
ale málokdo ví, že pod svícnem
je největší
TMA

odešla jsi spát moje maminko
a dneska už tu zase nejsi
ty tvoje růže voní jarem
zamotanýma nohama
a polibkem
který jsi neměla vidět

jsou červené jako oči
když teď tak často pláčeme
...ty přeci víš, že má mě rád

taky víš, že nemám hudební nadání
umím zahrát sotva dvě písně
ale pro muzikantský ruce
se jich jednou stejně vzdám

pro nový struny na kytaře
/stejně tak ty/
pro tamburínu ve které bych mohla usínat
nikdy ne spát
/už nebudu zavírat oči, před tím co mi říkáš/