Andílek

Když jsem ho poprvé uviděla , říkala jsem si , že jsem tam chodit neměla .
Byl namyšlený , sebejistý a díval se skrze mě , posadil se , vzal si do ruky sklenici vína a nevěděl o mně .
Byl krásný jako anděl malý , měl okouzlující úsměv a já věděla , že je to ten pravý .
Po nějaké době jsem zjistila , že dokáže být milý , ale k čemu to je , když na to holky balí ?
Ignorace to je jeho a já myslím pouze na něho .
Vidím jeho pronikavý pohled , ale už jsem ztratila svůj nadhled .
Nedokáži se netrápit a chtěla bych čas vrátit .
Přeji si ho neznat , nečekat na každou noc , kdy o něm sním .
Přeji si ho mít u sebe , i když bdím .
On netuší , jak si přeji být s ním , on o mě nestojí , to už vím!