Smutno

Noc zas město černým sametem pokryla
a já nevím, kam bych se před svým smutkem ukryla.

Sedím sama u okna a koukám do ulic,
plno párů za ruce se vodí a mě je teskno víc.

Také bych ráda svou dlaň v tvé ukryla,
tvé jemné rty svými polibky toužebně svlažila.

Šepotala bych ti do ouška ta nejsladší slůvka,
potěší mě slyšet, že jsem tvá sladká jahůdka.

Slzy po tvářích se loudavě koulí,
ještě netuší, že se změní v říční proudy.

Hvězdičky nad hlavou tajemně svítí,
užívají si chvíle, kdy na nebi mohou býti.

Také bych se chtěla stát hvězdou,
nepozorovaně bdít nad tvou cestou.

Strašně ráda bych byla život tvůj,
protože ty jsi radikálně změnil ten můj.

Je mi smutno a vlastně nevím proč.
Možná proto, že s tebou je vše jako kolotoč.

Chtěla bych slzu setřít a smát se.
Bez obav vzdát se tvé lásce.

Dívám se na nebe
a vidím jen a jen tebe.