ODDECHUJEME DO TICHA, JEŽ STÉNÁNÍM JSME NAPLNILI

ODDECHUJEME DO TICHA, JEŽ STÉNÁNÍM JSME NAPLNILI,
vzpomínky na ty chvíle prchavé držím v pěsti.
A plníme si sny, jež jinde by se nesplnily,
to v daru Tvého srdce já nalezl své štěstí.

K čemu jsou vládcům paláce a k čemu je jim moc,
když noc je tíží samotou, v níž leží?
K čemu je světcům nebe,
když bojíce se lásky věří, že milovat je hřích?
K čemu jim to, nemají-li tebe!
Tak jako já, položenou na pažích…