Prosvítáš červánky

Opět jsi rozestlala jitru
Červánky prosvítáš
i vůní své ženskosti
Jistotou svůdnosti vyzývavá
těšíš se žádostivými pohledy
těkajících myšlenek
nedosyceným vášním
mého žíznivého těla

Pootevřená jsou ústa Tvého života
Odhaluješ dráždivý příslib
při každém pohybu svého těla
když úkrok do středu
je potřebou být blíže víru tance . . .
pro všechna úchvatná tajemství nekonečna

Čekáš na mé netrpělivé paže
když se smíchem jim uhýbáš
Zatímco každým dotykem
pne se stvol za sluncem
Tvého života rozjitřených úst

Pootevřeným oknem provane
chvíle obřadně zdánlivé netečnosti
Jakoby lhostejné
je ticho rozhodnutí být
(neposkvrněni klamem)

Zůstává poselstvím . . .
. . . i důvěrnou úlitbou . . .

Je modlitbou k vesmírné věčnosti
A je to i obyčejná
skromná prosba k Tobě
. . . Velká Matko . . .

Znovu se vyhneš
Tvůj smích jako hra na stříbrné struny
zní rozechvělou melodií sebeodevzdání
tomuto šťastnému jitru
než probudí se pěvci pod oblaky

Zachytím cíp okamžiku
Tvá ňadra sklání se nade mnou v naději
Tvých úst jimiž do Tebe vchází život
Jsou hladově žádostivá
Taková je jim potřeba plodné sedby

Znovu a znovu navracím se k Tobě
. . . má milovaná . . .
Tys požehnaná mezi ženami
. . . jsi pro mne

Budiž požehnán plod života Tvého . . .

Mezi ženami budiž požehnán
i věčný plod života nesmrtelné . . .
. . . Velké Matky . . .