Bezejmenná

Krásný letní den
na nádherném místě
a vím zcela jistě,
že není to jen sen.
Jemně šumí vodopád
do prúzračné túně
a moje srdce stůně
že neumím mít rád.
Tím že lásku vůbec nezná,
že není tu ta princezna
pro kterou by mohlo býti
a voda šumí, slunde svítí;
pták líbeznou píseň zpívá,
opona z listí ho skrývá
v bezpečí listnatého ráje
prostě pěje svoje báje
a víc starostí nemá
ta šťastná tvář němá.
Svou rozradostnělou písní
mne ještě více tísní
a smutek se ve vztek mění;
ani stopy po umění
už není v mém srdci k nalezení.

Raději odcházím pryč
z té osamělé oázy
a až teď mi dochází
jak strašný byl můj chtíč -
ublížit neviné tváři,
raději ho nechám dožít stáří
a budu snít o svatozáři
anděla z mích snů.