Sama ...

Mazlim se z polštářkem
a čichám jeho vůni.
Ty jsi mě odkopl,
jako kapra v tůni.

Objímám prázdnou deku
a cítím její dotek.
Na mě ses vykašlal
a do jiného obětí utek.

Vzduch hladí moje vlasy
a šeptá mi do ouška.
Já bez tebe být nechci
samotná, hloupoučká.

Proč neustále vidím tvůj nezájem?
Proč nemáš mě alespoň trochu rád?
Mohli bychom žít spolu navzájem
a tu nejkrásnější pohádku života, mohli bychom psát.

Proč mě obklopuje tvá lhostejnost?
Proč má náruč je stále teskně prázdná?
Chtěla bych smát se jen tak pro radost
a s tebou být nekonečně šťastná.

Proč mě trápí tato slova,
když ty teď vedle klidně spíš?
Proč nejsem u tvého těla,
když sen si sladce sníš?

Asi jsem jak ubohá zmatená včela,
chtěla bych líc svou přitisknout.
Ale tak jako vždy bych nevěděla,
zda se nebudeš chtít rychle odtrhnout.

Jsem sama po tvém boku.
Jsem sama, i když dýcháš mi za hlavou.
Prosím, chyť mě za ruku,
nenech mě srdce změnit v krajinu ledovou.

Bojuji proti tvým obavám.
Snažím se změnit tvůj nezájem.
pravdou je, že síly už postrádám
a stále nevím, na čem jsem.

Tuším jen z tvého chování,
i když píšeš slova jiná,
samota nás asi zachrání,
ne krajina snová.

Chtěla bych se v tvé lásce schovat.
Tak mi poraď, co mám dělat?!? ...