Srdeční záležitost

Stojí tu v rohu,
stará a ohraná,
s pár přetrhanýma strunama,
Tvá milovaná kytara.

Hraj,miluj,slyš,
tóny měkké jako plyš,
lehké,krásné,zvučné,
Ty tvoje ruce,
teplé,něžné,zručné.

Láska,napětí,kouzlo,
to díky Tobě jsem tohle vklouzlo,
zní to až příliš krásně,
bez bázně a hany,vážně.

Tvůj hlas,Tvé rty,Tvé oči,
díky tomu se můj svět točí,
mé srdce tluče pro Tebe,
tóny tvé kytary nesou se do nebe.

Jak libé zvučné tóny,
sladké jako kousky bonboniéry,
nehraješ pro mne,to já hraju pro Tebe,
avšak ani dva akordy má ruka nesvede.

Párkrát si zaslechl můj hlas,
znovu,jasně,ostře,zas,
díval ses do toho kouta,
neříkals nic,jen ses na mě koukal.

Ztichla jsem,zírajíc na Tebe,
popošels,sedl sis vedle mne,
začal si hrát a já začala snít,
tak moc jsem Tě chtěla mít!

Dohrál si a já vzhlédla,
chytila jsem se Tě, jako tonoucí stébla,
nechtěla jsem Tě pustit a Ty mě už také ne,
kéž spolu strávíme roky...
Já vedle Tebe, Ty vedle Mne.

Stojí tu v rohu,
stará a ohraná,
s pár přetrhanýma strunama,
Naše srdeční záležitost,Naše kytara.