Co bude dál

Hořkost mě svírá pod krkem
jak bys to měl dělat ty.
Bude líp? Bude hůř?

Na co mám čekat? Na tebe? Když mě nechceš?

Škoda že si tohle nikdy nepřečteš.
Ona ti básně nepíše.
Ona na tebe nemyslí pořád.
Ona by s tebou nechtěla zůstat i v tom nejhorším.
A přece ji pořád chceš.
S každým slovem o ní
já krvácím.

Ptám se a budu se ptát pořád dokola.
Co jsem ti udělala, že mě nemáš rád tak
jako já tebe mám?

Píšu tu básně o lásce,
kterou zřejmě brzo ztratím
(pokud se to už nestalo)
Píšu tu básně o lásce,
bez který by se spoustu věcí
změnilo.
Změnil jsi mi život
a já se neumím vrátit zpět
o pár let.

Věděla jsem o riziku, které s sebou neseš
pokud nejsem ona.
A to nejsem.
Nevím, jak dokázat víc
že mi nezáleží na ničem jiném než na tobě.
A beru tě takového, jaký jseš.
Až na to ubližování.
Ale co nadělám - když miluju, tak se vším všudy.