Portét smutku

Slzy tečou, oči bolí,
pohled na obraz tvůj je pohledem do duše.
Stojím před ním slzy kanou,
proč musel jsem potkat tu krásku tajemnou.
Dojemná hudba při pohledu na její tvář zní,
bolest srdce mně mysl halí,čekám na souznění.

Stojím před obrazem,
o lásce tvé sním,
jsem dojat,slov nenacházím.
Proč je to jen portrét,proč nejsi má.
Uvízla jsi krásko z obrazu v srdci mém,
ty jen hledíš do prázdna,nejsi moje,si jen svá.

Zatím jen z dálky sluneční svit přichází,
na vše už je pozdě, bohužel slunce zachází.
Není už světla,je už jen tma a stín.
Proč jen se té tmy tak obávám,tolik se bojím?
Pohled do mě je jak pohled do tmy,samý splín,
snažím se snažím být osvětlen.
Nejde to je to osud,budu navždy tmou opředen.