A stejně bych Tě chtěl potkat ...

Potkat tě jednoho dne
a zeptat se prostě,
jak se dnes máš
a jaké věci vídáš?

Ve svém světě ?

Říct Ti tak vše
a dosáhnout vrcholu,
a smát se a smát
do tvé tváře.

To je, proč se mi líbíš,
proč tě mám rád.
To stačí.

A přeci ne!

Proč jen pro ně jsi křičela?
A k nám zády otočena, mlčela.

Jen dvakrát jsi se zatočila a víc nic ...

Já vím, platili ti ve zlatě
a my měli jen roztrhané gatě.

Bezeslova jsi zmizela, daleko, pryč ...

Co je láska?
Když z reproduktoru praská
struna kovová,
ať tvůj hlas zní
z blízka či z daleka...

...tu tu tu du tu tu tu du dá
a stále mě něco leká a leká a leká.

A stejně bych tě chtěl potkat
v tvém studeném domě,
kde není místa pro mě.

A stejně bych tě chtěl potkat
na břehu jezera vzpomínek ...
Na louce leží, kdo už netuší,
jak klopítáš ulicí,
a kapky deště
Ti padají do očí,
do očí,
do očí,
do očí
.
.
.
Tak to už stačí...

Jak ti je?
Blbě?