Kopretiny
Kopretiny
Kytici kopretin já si natrhám,
na louce, když voní nejvíce.
A toho koukolu do ní zamíchám,
modř, jež chvěje se v rybníce.
Do jeho oken zvečera vhodím ji,
až půjde zas s jinou ženou spát.
Skryji se pak tiše za bílou zdí.
Už nikdy ho nechci milovat.
Modře i bíle si kvetla láska má.
V kouzlech léta se zrodila.
V touze jsem snila. Krása nevinná.
A za ni jsem tolik platila!
na louce, když voní nejvíce.
A toho koukolu do ní zamíchám,
modř, jež chvěje se v rybníce.
Do jeho oken zvečera vhodím ji,
až půjde zas s jinou ženou spát.
Skryji se pak tiše za bílou zdí.
Už nikdy ho nechci milovat.
Modře i bíle si kvetla láska má.
V kouzlech léta se zrodila.
V touze jsem snila. Krása nevinná.
A za ni jsem tolik platila!
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Trápení je pro kočku!;o(
K čemu kytice modrobílá,
když jiná je teď jeho milá?
Proč dopřát srdci soužení
pro to, co se již nezmění?
Jinam teď upři svoje zraky,
snad jiný kdos teď sám je taky
a jeho srdce touhou nyje,
vášnivě smutná melodie
teď do večera tiše zní,
/když svoje struny rozezní,/
a vítr nese otázku,
zda ještě chceš žít pro Lásku,
riskovat ještě jednou jen,
zkusit s ním žít ten krásný sen,
odhodit svoje trápení
a budovat ráj na zemi...
05.03.2008 23:01:00 | Kozoroh 1