Tiché vyznání

Slzy v očích mých se lesknou
jak hvězdy v oblacích,
sny,jež nezrozeny zesnou,
prach na vzpomínky dých.

Ve víru událostí,
jdu po stopách naděje,
veškeré moje štěstí
pokryly závoje.

Závoje pochyb a otázek
bez řešení,
na bolest,na žal hledám lék,
hledám své rozhřešení.

Jsem pouhý poutník bez tváře,
v hořkost mých úst se samota vrývá,
do cípů bílého polštáře
záplava slz křehké tajemství skrývá...

V hrudi mi třepetá křepelka v letu,
to láska srdce odmyká,
a ústa se bojí říci tu větu...,
jen půlnoc tiše zavzlyká...

V tikotu hodin běží čas,
ten závodník na dlouhé trati,
mé srdce se chvěje a bojí zas.
Když promluví,zase tě ztratí?

City se dál hlásí o slova,
jak květy o sluníčko,
až otevřu víčka z olova
řeknu ti,sladká lásko.