Smutná

Hledím Ti do očí směle
Jsi snad anděl s ďáblem v těle
Či rytíř v černé zbroji
Co rány na duši něžně zhojí

Dotek hebký, jak kvítek růže
Nic zlého v Tvé náruči na mě nemůže
Zlé sny a temné pocity mizí v dáli
Vzpomínám, jak jsme se spolu smáli

Cítila jsem se šťastná a svobodná
Avšak štěstí byla jsem nehodná
Smutek nakonec uzmul mou duši
Úsměv prý mi sluší

Ale já v slzách se topím
Krutost lidí asi nikdy nepochopím
Na zem dopadají květy růže
Krev smývá Tvé doteky z mé kůže
I když o to nestojím…