Ty!

Zkouším psát lásce básničku,
o tom jak je překrásná,
jak já miluju svoji kočičku,
jak je tak moc úžasná:

Jsi jak sluníčko denně zapadající,
jak měsíček v úplňku,
jsi všechny krásy dech vyrážející,
ty nepotřebuješ doplňku.

Jsi vodopád,jsi hora vysoká,
jsi jak voňavé kvítí luční,
jsi čiré jezero,řeka divoká,
jsi jak klidný zvuk potoční.

Jsi jak pohádkový stromek,
co barevně se vybarvil,
jsi jak perfektní domek,
co se krásně postavil.

Jsi jak blesk záhadný,
tajuplnost skrývá,
jsi obrázek bezvadný,
co svůdně se dívá.

Jsi jak nepojmenované zvířátko,
co krásou mě vždy ohromí,
jsi jak žluté roztomilé kuřátko,
co sladkostí hned ochromí.

V přírodě je tolik krás,
které mě Tě připomínají,
zaslouží si pozornost nás,
lidé na ně zapomínají.

Příroda je přesto slabá,
ve srovnání s Tebou,
někdo Tě tu moc postrádá,
Miluju Tě Janí celou!