Probouzení

Padám, hluboko padám
bílý šátek skládám
z očí Tvých hádám
konečky prstů tiše mávám.

Hlavu svou skláním
a svým psaním
duši Tvou vháním
ke snům raním.

Nechce se ti vstát
já nechávám tě spát
nech si o mě zdát
než-li budeš oči otvírat.

Po raním rozbřesku
po sametové noci bez lesku
po větrné bouřce bez blesků
po soše bez odřezků.

Budou se tě ptát
o kom si necháváš zdát
koho to máš vlastně rád
kdo se smí ve Tvém srdci smát.

Ty mlčíš, neodpovídáš
své tajemství si uhlídáš
ve svém srdci máš
to co nikdy nevydáš.