Sněhový smutek

Můj smutek
je jako vločka
učiň dobrý skutek
na ten já si počkám.

Jako vločka jedna
slza jedna má
na zem za mno sedá
vždy zůstanu svá.

Čím více slz
tím více sněží
dlaněmi koukám skrz
čas strašně rychle běží.

Bělounká samota
hlavu mi zamotá
je jako smutná nota
a jako ve sněhu boty.

Ve sněhu zůstane stopa
tak jako v mém srdci
ale po čase ona
roztaje v kecy.

Tak jako odchází zima
a střídá se s létem
tak já chodím s nima
velkým bílým světem.

Bílá hlava
bílá cesta
byla snaha
byla gesta.

Byly věci
byly kecy
bílý snížek
vyčtu z knížek.

Taje čistá bělost
nastává teď bezmoc
teď už nemám ani smutek
ten s tím sněhem rychle utek.

Teď už nemám vůbec nic
snad jen malou naději
nemůžu dělat nic víc
než čekat co mi osud nadělí.

Z osudu mám celkem strach
je to celkem krutý vrah
co může vše změnit v prach
v nevinných hrách.

Bílý snížek
oblékl Zemi do bílých šatů
padám z výšek
létat mám snahu.

Samota mě černě odívá
kapky slzy z konce řas
někdo z vrchu dlouze zírá
zastavil tak dlouho čas.

Všechno se tu zastavilo
já však v černém procházím
nebe mi teď oznámilo
že na dýl teď odcházím.

Naposled se projdu
zmrzlou samotou
na konec své cesty dojdu
a...?