O nás dvou

Ze srandy líbáš se s klukama
a mně polibek nedáš?
Nenávidím, miluji tě snad?
Já sama chtěla bych odpověď znát.

Jsi blázen a já ještě větší
tak co je to vlastně s námi
jsme si podobní víc než každý tuší
jsme dvě malé bílé vrány.

A ty to nevidíš
a já oči si zakrývám
a zas mi ublížíš
a já už to neskrývám.

Hej ty, ty malý démone
proč ti zas všechno odpustím?
Hraješ si se mnou, jak se ti zamane
a já snad skáču radostí?

A nedokážu ti říct ne,
ne, vážně to nedokážu
a nechápu, co se dál stane
když ze svého života tě smažu.

Nadávám na tebe a snažím
se, vážně se snažím,
nenávidět tě, krev se mi vaří
proč jen to nejde, už zase brečím.

Ale víš co? Nemá to cenu
pořád a pořád brečet kvůli tobě
jak hluboko pod zem ještě klesnu
abych se za chvíli nenašla v hrobě!

Vidíš, už žádný slzy.
Kašlu na tebe!
Už to bude brzy
a vzpomenu si na sebe.

Na to mé dřívější já
co žilo bez bílé vrány
na tu, co milovala jsem,
zavíraj se brány.

Před ruským carem
před tebou
před božím darem
před láskou...