Víla mechem kráčící

Když pohledím do nebe,
vidím krásu tvou,musím jít tolik do sebe.
Zlato čisté v mysli tvé, krásá prosté čistoty.
Vidím tebe jak blankytně oděná kráčíš,
vidím krásu tvou jak kráčí v podobě ochoty.

Je to pohled na louku vonící, jak růž rtech tvých.
Rty zpívají sami o sobě,
pějí jsi princ můj ta píseň je jen o tobě.
Slyším ji, krása písně o mé osobě.
Les šumí, ty jim v podobě víly kráčíš,
tvůj šat příroda předla, květy ztrácíš.

Běžíš mechem, nohy do něj se bořící.
Jsi víla dobra, utěšíš mé srdce hořící.
Běžíš dál blankytně oděná lesem hustým,
přivítám tě já, princ tvůj, se srdcem pustým.
Za tebou běžím trním, porostem hustým.
Naproti mi, kráčíš a kouzelnou hulkou svou,
probudíš v těle pustém lásku mou.

Nejsem již studený jak kámen,
krásou svou jsi ve mě probudila lásky pramen.