Prokletí

Proklet můj jest cit,
slovy z kyselých Tvých úst,
zlobou a bolestí jsem syt,
chci zažít zas lásky půst.
Avšak nemohouce spáti,
potím se v minulosti moci,
pohladit Tě, s vlasy si hráti,
chci a nelze tu v nemoci.

Proklet ve dne i v noci,
proklet, když ráno vstávám,
proklet když usínám sám.
Žiji v mlze bez pomoci,
loďce štěstí už jen mávám,
na posměch křičících vran.

Tys život můj dala v klatbu,
vyrvala mé srdce z těla,
před sebou postavila hradbu,
možná již tehdy si to chtěla!
Tehdy když znělo sladké „Miluji Tě“
Říkalas to v jedné větě…
A dnes trpká to vzpomínka
a v zádech Tvůj nůž…
Proč miluji rtů tvých růž?
Proč miluji Tvé oči?
Proč idiot jsem?
Ten,co do pekel pro lásku Tvoji skočí…

Proč Miluji Tebe…