Léta běží

Léta běží po tvé skrání
jako roční doby běží,
tam kde kvetly květy v stráni
bělostný sníh nyní leží.

Léta jako koně běží
poháněna časem,
zastavit je půjde ztěží,
nechytíš je lasem.

Léta jako vítr letí
vpřed a nikdy zpět,
co uvadlo se nenavrátí
zpátky v nový květ.

Léta jako voda plynou,
jako vlnky v řece
a nežli mě předeženou,
chci cítit tvoje ruce.

Chci cítit tvoje dlaně v mých
jako v stráni bílý sníh,
jako něžnou krůpěj v řece,
chci stále cítit tvoje srdce
blízko mého srdce bít,
bez tebe mi nelze žít.

Ač nám luna vlasy
stříbrem zasypala,
máš v sobě tolik krásy
jak když sis mě brala.

Máš v sobě tolik krásy
jako svítání,
když rozpouští své vlasy
trávě do dlaní.

To ty jsi mé slunce,
to já jsem tvá zem
a navzdory času my nestárnem...

Ve tváři snad,
však srdce nám plát
láskou nepřestanou už,
jsi žena má a já tvůj muž,
jsi slunce mé a já tvůj třpyt,
tok času dá se zastavit
jen v lásce upřímné.

Dokud svírám tvoje ruce,
ať dál buší moje srdce,
pro tebe já vždycky složím
i svůj život k nohám božím...