tatínku

Mému odmítnutí!

Tatínkovi!

Podívej se mi do očí,
co v nich tvé vidí?
Podívej se znovu,
Vidíš bolest velikou?

Tu mi působíš ty,
hlavně tvé skutky,
já jsem tvoje rodina,
na žádná jiná!

Pořád od nás utíkáš,
jinde se asi dobře máš?
Je to tak už od malička,
vidím to mám přece očka.

Teď mi tedy vysvětli,
co jsme ti udělali,
že další dítě s jinou čekáš,
to už mě rád nemáš?

Já jsem přece tvoje holčička,
vzpomínáš-dcera Evička,
jsem ta které je smutno,
které to není jedno!

Ani o mě si se nestaral,
něco si pořád jen vyčítal,
jsi přece můj tatínek,
proč si utek?

Je to ve mě?
řekni,
žádná lež ani vymouvani.

Nejsem dokonalá dcera to vím,
opravdu se snažím,
sám sis vysnil holčičku,
sladkou a chytrou
a máš jí opačnou.

Holku blbou a k ničemu,
škaredou k tomu,
jen problémy dělá, na psychyjatrii zralá.

Ty však nevidíš to dobré co mám,
co v sobě ukrývám,
chtěla bych být tou tvou holčičkou vysněnou,
dcerou dokonalou.

Jestli ti to za to stojí,
utíkej za tou svojí,
ale nečekej podporu,
naopak ztratíš tím dceru svou.

Založíš si novou rodinku,
tak zapomeň na mou osobu,
už nemám maminku,
těˇpřicházím o tebe tatínku.

Budeš mi scházet,
byls můj svět,
tohle nezvládám,
proto to vzdám!

Miluji tě tatínku a taky maminku!