Pro Ivanku

Má milá vím, jak to bolí,
přesto jsi moc statečná.
Nezdob si už tváře solí,
láska je nebezpečná.

V duši Ti nechá velkou díru,
ta se však jednou zacelí.
Nesmí Ti sebrat Tvoji víru,
vím, že nemáš srdce z oceli.

Jsi opravdu báječná dívka,
každý chtěl by Tvou společnost.
Nejednoho muže uhrane Tvá ladná křivka,
zapomeň na jeho nevděčnost.

Nezaslouží si Tvou lásku,
utři slzy ze své milé tváře.
Sundej si už z očí pásku,
zkus zapomenout na toho lháře.

Vím, že to nejde hned,
že nocí rozléhá se Tvůj tichý pláč.
Jeho slova studí jak led,
je to prostě pěkný sr*č.

Ráda bych Ti pomohla - nejlepší lék je ale čas,
teď jako by se zastavil.
Přijde doba, kdy usměješ se zas,
vím, že smutek Tě už unavil.

Jsem ráda, že tě znám,
usměj se aspoň maličko.
Pro to, co cítíš pochopení mám,
snad brzy uzdraví se Tvoje srdíčko...