Děkuji, lásko má...

Ve stínu Tvého kouzla,
nebylo mi přáno žít věčně,
snad má gesta do zloby sklouzla.
Ač to bylo řečeno s pokorou a vděčně!

Vděčná Tobě, za dva roky zázraků,
vděčná za ty roky oslepujícího světla.
Děkuji, za nebe bez mraků,
vím...to já náš příběh ze stolu smetla!

Sklízím nechuť a stesk, to je pěkná úroda!
Ty jsi ale nebyl ten, kdo opustil...
za trest sama, nech mě tu - maroda,
i přes tu bolest jsi mi odpustil...

Teď já, s náznakem Tvé velikosti,
snažila se hořkost polknout s úsměvem,
rve mi to ale srdce i kosti,
že už jsi se smířil s rozchodem...