Kam mě zasáhl ten šíp?

Kam mě zasáhl ten šíp?

Opět udeřil blesk a hrom,
zrovna když mračno ustupovalo.
Znovu se rozrašil opadávající strom
v mém srdci, které již nedoufalo.

Srdce ztuhlo, hrdlo se sevřelo,
zvláštní šíp propíchl mé tělo,
byl jste blíž a stále blíž,
srdce se s myslí přelo
a znova vystřelilo to dělo,
které tě probudí, když spíš.

Už nebylo, kam utíkat,
zvláštní to jev ten Váš smích,
umí pokaždé mému srdci říkat,
že blesky nejsou žádný hřích.

Kam mě to strefil ten z Vašich očí?
Proč nelze zastavit, vždyť krvácím,
kde mě to zasáhlo a proč až v nitru?
Vždy mě držíte a svět se točí,
jistotou se ve Vás ztrácím
a vy vždy jen hrajete zábavnou hru.

Stojím za řekou, která dělí nás,
vím, že nemůžu na Vaši stranu.
Ale Váš šíp mě zasáhl zas
a já musím zavírat otevřenou bránu.

Volný jste jako pták,
když mácháte svými křídly
a když můžeme být blízko, stejně uletíte.
Já se jen můžu dívat pak,
jak větve z mého stromu padly,
jak ke mě nikdy nic neucítíte.

Jestliže nahlédnu do Vašich očí znova,
třebaže po sté rozezní se zvon
a já uslyším nějaká sladká slova,
pak opět Vaše kroky udávají mým tón.

Radši mlčet než ztratit,
raději nevědět než se trápit,
lepší za čas něž nikdy.
Vím, že nemá cenu hudbu krátit,
budu se moct z Vašich doteků napít
a zase otevřít své srdce jindy.

Znova udeřil hrom a blesk,
šíp mě strefil a já mám stesk...