Uvězněná v noci

Uvězněná v noci

Chtíč spoután mezi mými tužbami.
Kdo ví jaká je tato láska?
.. ukrytá v mracích nad hradbami,
z nichž voda jemňounce tryská.
Kapka sem, kapky tam...
Nezastaví mé kroky,
i když strachu v srdci mám
a v uších podivné zvuky.
Kráčím spoutaná nocí,
v nitru temný jev
a v dálce jakoby vyjí vlci
oznamujíce, že chtějí naši krev.
Spatřila jsem svou bolest,
kráčí s pohledem do mých očí.
Proč začal mě zase vést
do hloubi, která se točí?
Ty polibky jsou jako med sladké,
vaše doteky jako naděje snad
a je-li to jen na okamžiky krátké,
zase jste mi srdce ukrad.
Držíte mé dlaně,
poutáte mé oči svými,
tančíme jako dvě laně,
ach... jak ukrutné jsou tyhle šprýmy.
Taková noc
dříve než se rozední
a tahle silná moc
dělá tyhle okamžiky nevšední.
Zavřela jsem víčka,
cítila vaši ruku v mé.
V tom snu hořela svíčka
a oba snad zamilovaní jsme.
Líbal jste mou šíji
a já se oddávala v zajetí.
Tenhle čas se s realitou míjí,
však zdá se, že jsme prokletí
Bez posledního polibku jste nešel,
v dáli přestali výt vlci,
vrata se zavřela a vy jste odešel
a já zůstala uvězněná v noci.