Spleen

Padl na mě spleen,
jak těžká deka.
Jediné co vím,
že Tvá náruč je moje Mekka.

Tělo už nevnímá,
nic než to chvění.
Den s nocí se prolíná,
čekám, kdy něco se změní.

Úsměv dnes již není k mání,
kam se poděl nemám zdání.
Chtěla bych být Tvojí paní,
samota je velkou daní.

Sílí pocit smutku ve mně,
jsi stále tak daleko.
Leč pohltí mě brzy země,
pojď si pro mně má Mekko.

Sundej mi těžká pouta lásky,
přijď ke mně zase blíž.
Ať jen od úsměvu mám vrásky,
jak miluji Tě přece víš...