Bloudím

Bloudím v temnotě
abych se schoval
před láskou jen
neb nechci milovat!

Však stalo se něco
co jevilo se jak sen,
těšilo mně to víc
než slunný den.

Stála přede mnou dívka,
na ni jsem se mohl
Věčně dívat jen.
Na její dokonalost,
Měnila můj bludný život
v nádherný sen.

Hnědé rozpuštěné vlasy,
jež zdobily jemné lokny,
spadávaly jí do zářících očí.
Na ni jsem se mohl
Věčně dívat jen.
Na její krásu,
jež nikdy neviděl jsem!

Líčka, jež měla purpurový nádech
a zkrásňovalo je množství drobných pih,
byla prodchnuta dívčí spanilostí.
Na ni jsem se mohl
Věčně dívat jen.
Na její spanilost,
kéž dotknout bych se směl.

Krásné nachové rty,
byly vykvetlou růží
na křehkém obličeji.
Na ni jsem se mohl
Věčně dívat jen.
Na krásné rty,
jež políbit jsem chtěl.

Sebral jsem odvahu,
promluvil jsem na ni.

Ach krásný anděly.

Prozářilas můj černý den
více než zlatavé slunce.
Navždy miluji jen
tebe, tvé dobré srdce!

Vyzdvihlas srdce mé
z hluboké temnoty
už navždy je tvé
pro mě, jsi jenom ty!

Před láskou jsem se neschoval.
Trefil mě amorův šíp.
Tobě jsem neodolal.
neovládl svůj cit!

Srdce mé je zaslíbeno
lásce, jež chovám k tobě.
O citech svých,
Důkazů ti dam hodně.

Je to jen na tobě,
Jestli duši mnou spasíš.
Je to jen na tobě,
Jestli ji uvrhneš do propastí.
Je to jen na tobě,
ale nechci na tebe naléhat.
Je to jen na tobě,
jestli mě budeš chtít milovat!