Rozladěné noty

Noc.
Tichá, klidná, na listech rosa,
Měsíc nade mnou jasné svítí.
A ty.
Ty tu přede mnou stojíš bosa,
tvé vlasy zdobí luční kvítí.
Poslouchej,
jak tiše na hladině vlnky
si povídají s chladným vánkem.
Podívej.
U jezera se krčí srnky,
tvůj hlas si pletou se skřivánkem.
Miluj mě.
Dívám se do tvých krásných očí.
V té modři vidím radost a smích.
Líbej mě.
Tvůj svět se kolem mě obtočí,
když cítím tvé rty dotýkat se mých.
Lásko,
zřekl bych se všeho svého jen,
abych tě mohl držet pevně.
Zůstaň
tady vedle mě, vždyť je to sen.
Nechoď pryč, noc už končí zjevně…

Samotný,
ležím chladný na posteli své,
zírám před sebe do temnoty.
Zoufalý
se teďka cítím bez tváře tvé,
hraji dál rozladěné noty.
Možná
jsi mě nikdy nemilovala,
to já jsem byl zaslepen láskou.
Ale vím,
že jsi mě neodsuzovala,
to já jsem chtěl být s hnědovláskou.
S tebou.
Už tě ale nechci milovat,
trpěl jsem dost, přežil o fousek.
Je to už pryč.
Umím pro jinou lásku kovat,
ale tobě zbyl v mém srdci kousek…