Koráb

Na vlnách mého srdce dál pluj,
jak koráb,který brázdí moře,
ty jsi teď moje a já jsem tvůj,
společně překlenem překážky,hoře.

Které by chtěly se nad námi rozprostřít,
tak jako mraké temné,
v mých dlaních se bude vždy přístav tvůj skvít,
vždy do bezpečí doplujeme.

Když začne se blýskat
a budeš se bát,
neboj se,lásko má na cestu dát,
nikdy nás nenechám ztroskotat.

I když se občas vlny bouří,
i když se loďka kymácí,
láska se neztatí ani v moři,
ač vzdouvá se a burácí.

Po bouři vždycky zavládne klid,
i to se stává,a tak to má být.
Kdo občas nezkusí vlnobití,
při malém závanu větru se zřítí
do hlubin nocí a oceánů,
na srdci,na duši utrpí ránu.

Každý,kdo chce se na cestu dát,
musí i s bouří počítat.
Na konci cesty,
čeká tě štěstí,
v němž splyneš v dojetí
s láskou svou v objetí.