Již třetí den

Koukám jak spíš,
sladká slova Ti šeptám.
Nevím o čem sníš,
poté se Tě zeptám.
Hladím Tvé čelo,
miluji Tě povídám.
Vím, dal jsem ti slovo,
že si Tě ohlídám.
Zklamal jsem,
neuhlídal jsem Tě zlato.
Teď sedím, pláču,
šíleně trpím za to.
Sedím Ti u postele,
čekám až se probudíš.
Snad probereš se do neděle,
snad mě opět políbíš.
Sedím u lůžka,
již třetí den.
Občas je tu sestra,
někdy i s doktorem.
Ležíš tiše,
v komatu.
Jen soudkyně smrt,
brouzdá tu.