Královna plesu

Ve večer velkolepý
na tom slavném bále
já byl snad úplně slepý,
když jsem možná malé,
ale velmi horké city
vyjadřoval kráovně.
I přes alokohol vypitý
jsem se snažil slovně
a následně i činy
dokázat jí,že jsem jiný.
Že nejsem jako ostatní
co jen po těle touží.
Že nemám jak dostat se k ní
teaď moje srdce souží.
Ale tenkrátvšchno jinak bylo,
když básnil jsem jí "Ó má vílo"
Když jsme za tmy pod lampou temnou
hledali harmonii jemnou.
Mezi našimi horkými ústy
by tenkrát roztál i led.
A teď je svět zase pustý
a já připadám si proklet.
Jenom tělo bez duše
a srdce bez krve
teď bloudí po světě.
A já ač mladý teprve
již zažil jsem dost
milostných zklamání.
Jak havraní krákání
mi zní všechny ty řeči,
že vše vyléčí čas.
Snad jednou najdu most
do země těch krás
a se svojí průvodkyní
už budeme navždy jiní.