Oheň v srdci

Chtěl jsem žít sám,
beze všech, co ublížit umí,
v nebezpečí skrývat se tam,
kde jen ticho šumí...

Bál jsem se a bál,
lásku všech jsem odmítal,
bolelo mne jít zas dál,
tak zůstal jsem a přemítal.

Do duše strach se vkradl,
převládla bolest,
něžný duch v mé hrudi zvadl,
byl to tvrdý trest...

Pak jsem poznal Tebe,
potajmu se přestal bát,
a začal jsem Tě míti rád,
a snášet modré z nebe.

Nejprve zvláštností oplývalo
dát najevo, že mám Tě rád,
poodkrýt, co dlouho už se ukrývalo,
a mohlo se jen stínem stát.

Uvnitř srdce,
kde chlad cítil jsem,
pomalu, leč přece,
zaplál oheň - a chtěl ven!

Celé rozechvěné tělo,
v milostném soužení,
v zamilovaném toužení,
Tě u sebe cítit chtělo...

Vím, že stejné je to u tebe,
cítím tvé chvění,
já dám Ti mne a ty mně sebe,
v celodenním souznění.

Tebe mám, nejsem osamělý,
tóny lásky srdce rozezněly...
Ty máš mne,
zůstávám v lásky područí,
je to cit, co horou hne,
a nikdo mu neporučí.
____________________________

Jsi mou polovinou,
že neublížíš, věřím,
Jsi mou laskominou,
z jejíž lásky těžím.

Jsi ta, co dává mi sílu,
jsi slunce, bez jehož svitu hynu.
Díky tobě s úsměvem vstávám,
jsi ta, jíž svou lásku dávám...

MILUJU TĚ!