Já ráda nechám se dál vést

Do mlhy pokládá
se tělo mé.
Srdce tiše tluče
žijíce pro to Tvé.
Slaná perla štěstí či smutku
stéká mi po líci.
Pohled mých očí
směje se či pláče?
Zapalte svíci
pochopové moji.
Zažehněte plamen životadárný,
chci v něm vidět tvář svoji.
Tvář,
co život má zdárný,
co milovat zná,
co milována jest,
tu co se umí dotýkat hvězd.
Je tu já vím,
jen v tom kalu nevidím.
Číše tu na vinně není,
jen jedny myšlenky změnily znění.
Smrt za život,
lásku za osamění,
radost za utrpení.
Tak jen rozčeř kal,
ukaž tu lásku,
kterou cítíš,
kterou mi na cestu svítíš.
Já ráda nechám se dál vést,
za noci jasné opět se svést.