Bez nazvu

Uprostřed těch obrovských polí,
stojí chlapec a moc ho to bolí,
opustil lásku a koukal na nebe,
neveděl a netušil ze nemůže žít bez Tebe,

s radostí žil každičký den,
jen aby ten jeho sen,
o lásce a radosti,
neumřel jako voják bez ctosti,

smutněl proto každý večer,
u motlidby pořád klečel,
myslel a prosil Boha o Tebe,
nechtěl myslet na sebe,

myslel jenon na oběti,
nestačili ani květy,
chtěl udělat cokoliv,
jen aby měl s Tebou klid,

Jenže Bůh měl jiný plán,
nechal chlapce aby byl sám,
dívce daroval lásku bez konce,
a chlapcův život zkončil jak pohádka bez zvonce.